Nějaký nápady jsou, no.. :)

9. května 2011 v 18:59 | HankaK, 13 let ©
Slibovala jsem, slibovala .. a nic.. Prostě nevím, jak mám pokračovat. Už to píšu skoro rok a zatím je jen pár kapitol.. Do konce května MUSÍM udělat alespoň jednu..

Zatím si je můžete číst, odkazy jsou v menu :)



A mimochodem, už mám ale vymyšlenej skoro celej druhej díl povídek Lila :D Ale prvně musím dopsat ten první, no.. :D Ale prozradím Vám, že se to bude nejspíš odehrávat v Paříži, Římě nebo nějakým podobným městě a budou tam budovy, ulice.. prostě fakty který jsou doopravdovský :D :D

A taky potom.. někdy... za pár... let měsíců chci napsat něco, víc českýho.. :)

JEN PÁR INFORMACÍ, MĚJTE SE.. :)

Mimochodem, kdo chce vidět, jak žiju, najdete mne na www.hankak.blog.cz
 

Píšu, ano opět píšu

1. května 2011 v 10:00 | HankaK, 13 let ©
Jsem tu. Zas. A po dlouhé době.

Možná jste si mysleli, že se už tady na tomto blogu neobjeví ani článek ale není tomu tak. Článek tu je ale až teď, po několika měsících. Přiznám se. Nechtělo se mi psát.. Nevím proč... Měla jsem takovou..divnou náladu.. A nepsací období.

Pokusím se to napravit. Mimochodem - Na konci května (25.5.) to už bude rok, co jsem Lilu začala psát..i když s mega přestávkama ale co.. :D Takže.. Dneska nevím, jestli ještě něco přidám, protože musím počítat chemii a dodělat (teda spíš celou udělat) esej do občanky. Zítra zase mám kroužky a jdu na ortopedii, ale v úterý mám celkem volno.. No prostě.. Možná něco přidám, ale protože šestou kapitolu jsem ještě ani nezačala psát, tak nevím kdy. Moižná přidám nějaké ty bonusky... Vlastně.. Co tu chcete za soutěž, bonusy..? (nějaké s Lila tématikou)

Eh.. Takže něco určitě přidám. Zatím si můžete přečíst všechny kapitoly (odkazy jsou v menu) a můžete komentovat.. :D :D I kritiku tech kapitol, chci si to opravit :D

Děkuju moc :)

HankaK

5.díl Paníholkapánavrůžovémtričku

12. února 2011 v 13:31 | HankaK, 13 let © |  Kapitoly
  Nevím, jak se mi to povedlo, ale najednou jsem ležela v posteli a bylo 7 hodin ráno. Rozhlédla jsem se , vstala z postele a šla dolů do kuchyně. Nikdo tam nebyl, ani bratr, ani rodiče. V ledničce také skoro nic nebylo a tak jsem se vrátila nahoru. Nakoukla jsem do ložnice. Táta pořád ještě spal. 

           Chvíli jsem se dívala jak spí, potom jsem se vrátila zpátky do svého pokoje.  Ani jsem se nestačila obléci a někdo zazvonil. Trochu jsem se lekla, hodila jsem přes sebe župan a běžela do předsíně. Otevřela jsem dveře a ...
Přede mnou stála divná paní. Od někud ji znám, pomyslela jsem si. Byla to vysoká blondýna, zmalovaná jak klaun. Dívala jsem se na ni a ona se dívala na mně.
,,Já.. půjdu pro tátu" vykoktala jsem nakonec. Uvědomila jsem si, jak děsně trapné to bylo. Snad je to jen nějaká pošťačka, úřednice. Jakto že ji ale znám? 
Paní přikývla a já běžela nahoru do ložnice. Táta právě seděl na posteli ve svém modrobílém županu a tvářil se děsně kysele. Nemá rád, když ho někdo budí.

,,Jo, já vím. Už jdu." řekl táta aniž bych mu řekla, kdo je u dveří. Nechápavě jsem se na něj podívala a šla jsem zpátky do kuchyně. Nenápadně jsem se podívala ke dveřím v předsíni. Táta tam pořád stál a bavil se s tou blondýnou. Už jsem se o ně víc nestarala a šla jsem si nachystat snídani. Sypala jsem si cereálie  do misky a poslouchala, co si ti dva povídají. Mluvili ale tak potichu, že jsem toho moc neslyšela. 
 ,,Lilo!" řekl táta.       
Cukla jsem sebou a otočila jsem se.
Táta už stál v kuchyni a vedle něj stála ta blondýna.
,,A..ano?" zeptala jsem se. Bála jsem se, že zase bude nějaký padesátiminutový výslech. Co jsem udělala?
,,Toto je eh.. Janie" řekla táta a přitom dal Jane jednu ruku kolem ramen.
,,Eh, co?" dívala jsem se na ně s otevřenou pusou a pořád nic nechápala. Že by chvíli po rozvodu rodičů měl táta ženskou? Na nic jsem se radši neptala, jen ze mě vypadlo jedno slovo:
,,Janie?"
,,No.. Jane" opravil mně . Před chvílí řekl Janie. Tak ať se už rozhodne.
Dívala jsem se na tátu, na Jane, na tátu , na Janie. Připadala jsem si jak nějaký pako. Takhle divně jsem se na ně dívala, dokud mně táta nepřerušil.
,,Je to… Je to pouze má známá." řekl táta vcelku přesvědčivě.
,,Hmm…" nechápavě jsem kývala hlavou a pořád se dívala na ty dva.
,,Tak.. My jedem pryč." oznámil mi po chvilce taťka.
,,Proč?" zeptala jsem se. Líbánky? Pomyslela jsem si, ale radši jsem to nahlas neříkala.
Táta pak udělal takový ten obličej, když mně napomíná abych nic neprovedla. Chytl >Janie< kolem ramen a odcházel do předsíně.
Uchichtla jsem se. Můj táta je asi fakt zamilovanej. Láskou zblázněnej, smála jsem se.
"Tatííí" vykřikla jsem, když jsem se přestala smát.
"Ano, zlato?" řekl a já se zamračila. Nemám ráda, když mně oslovuje zlato.
"Jmenuji se Lila" vybafla jsem. "A to půjdeš na rande v županu?"
Táta se na sebe podíval a potom se podíval vyděšeně i na mně. Rychle se běžel se nahoru převléci.
"Takže to JE rande?" vyzvídala jsem, ale táta už mně neslyšel.
Po chvíli přišel v černých džínách,růžovém tričku a nagelovaných vlasech. Snažila jsem se zadržet smích , ale nějak to nešlo.
"No co je?" podíval se na mně.

" Vypadáš úžasně, tati" řekla jsem ironicky a při slově úžasně jsem ve vzduchu naznačila uvozovky. "Kdybys šel v županu, bylo by to lepší. Hlavně nikde neříkej, že jsi můj otec, ztrapnil bys mně" zasmála jsem se.

Táta se na mně podíval a uraženě odešel zpátky do předsíně . Potom jsem už slyšela pouze bouchnutí dveří. Pořád jsem se ale smála. Táta, můj táta,
a v růžové . Já z toho prostě nemohla a smála jsem se dalších pět minut. Když jsem se trochu zklidnila , šla jsem rychle do pokoje. Ani mně nezajímalo, že mám v kuchyni nachystané cornflakey , neměla jsem moc hlad.
Chtěla jsem se o trapasy svého otce podělit se Sam. Říkám jí všechno. Vídáme se každý den. A nebo si voláme. Když se jedné něco stane, má nějaké problémy nebo se jí stalo něco pozitivního, hned to ví i ta druhá. 

"Opravdu byl v růžovým tričku?" ptala se mně nedůvěřivě Sam už asi popáté. Očividně tomu nemohla uvěřit, stejně jako jsem tomu nemohla uvěřit já.
"Namouduši" řekla jsem a začala jsem se děsně smát .
"Tak to je brutální" řekla Sam. Brutální bylo poslední dobou Samiino oblíbené slovo. Sam se začala smát taky.
"Můžeš dneska ven?"
"Panrůžovétričko" takhle jsme začali říkat mému tátovi "očividně není doma, pokud paníholkapanavrůžovémtričku nezkolabuje z toho šoku, měl by být doma až večer" smála jsem se .
Sam neodpovídala , jen jsem slyšela jak se směje.
"a Sam?"
"Ano?" smála se Sam do telefonu.
"Nezavoláme klukům?" zeptala jsem se.
"Klukům?" řekla Sam, už docela klidně.
"Né, mimozemšťanům" řekla jsem ironicky. "Jó, klukům".
Opět Sam neodpovídala a chytla záchvat smíchu.
"Slečnadcerapánavrůžovémtričku se snad zabouchla?"
"Nezabouchla jsem se, huso!" bránila jsem se.
"A i kdyby. Kamarádkaslečnydcerypánavrůžovémtričku jí to snad nepřeje?"
Opět nic, byl slyšet jen smích Sam. Co jí dneska je? , pomyslela jsem si.

"Zavoláme jim teda?" zeptala jsem se.

"Když chceš.. ale voláš ty! Stavím se ve dvě. Pá " řekla a pověsila to. 

Ok. Fajn. Takže dneska. Já, Sam , kluci.. v kolikže jsme se domluvili hodin? Jó, ve dvě. Takže musím zavolat klukům. Fakt jim mám volat? … Vše jsem si urovnávala v hlavě. Po chvilce přemýšlení jsem se šla podívat do skříně, co si dnes obléknu. Oblečení co se mně líbilo jsem vyházela na postel. Vybrala jsem si černé uplé kalhoty, bílé tričko, černou krátkou vestičku a černobílé conversky. Dívala jsem se na vyházené oblečení a přemýšlela jsem, co tomu chybí.
"Klobouk!" vykřikla jsem a otevřela znovu skříň.
Klobouků tam bylo dost, ale žádný se mi k tomu mému "outfitu" nehodil. Šla jsem proto k tátovi do ložnice a otevřela jsem jeho velikou skříň. Doprkvančic, co to je? pomyslela jsem si. Všude se povalovaly růžové, červené, černé a
bílé věci. Růžová trička, růžové ponožky, červená mikina, červené conversky, černé a bílé uplé, ano uplé kalhoty.
Ach můj bože , co to je? Říkala jsem si, když jsem se dívala na tu hromadu oblečení. Táta se fakt asi zbláznil, smála jsem se. Připadala jsem si, jako kdybych byla v ložnici Kierry, největší barbie ve třídě. Po dlouhém hledání jsem našla klobouk ale také tátovo oblečení, co nosil dříve. Všechno ale bylo zaházeno tátovým novým oblečení. Vzala jsem si klobouk a radši odešla do svého pokoje. Za chvíli z táty bude normální šampón , pomyslela jsem si. Za chvíli bude mít celou růžovou hlavu.
Vzala jsem si mobil a vytočila číslo na Luka. Nikdo to nebral. Zkoušela jsem to podruhý, potřetí. Nikdo. Tvůj problém, řekla jsem si. Potom jsem se konečně převlékla. Tak úžasnej klobouk si možná taky koupím, uvažovala jsem když jsem se prohlížela v zrcadle. Podívala jsem se na hodiny.
"To je teprv jedenáct?" zeptala jsem se mrzutě sama sebe a šla opět dolů do kuchyně. Předpokládala jsem , že tam pořád leží miska s cornflakey. A měla jsem pravdu, ta miska tam pořád nehnutě ležela. Proč také ne, že? Když jsem sama doma. Asi už z toho tátovýho trička blbnu, říkala jsem si. V tom jsem také měla pravdu. Misku jsem tam nechala ležet a šla jsem prozkoumat lednici. Šunka, prošlý plesnivý sýr, jablko, paprika, rajče, něco divného, nic. Moc toho tam opravdu nebylo. Tak jsem se podívala do spíže.
"Á, má záchrana" řekla jsem, když jsem uviděla instantní polévku. Nasypala jsem ji do hrnečku a dala vařit vodu, kterou jsem to potom zalila. Vzala jsem si ji do obýváku. Sedla jsem si, zapnula televizi a začala jíst. V televizi zrovna začínal nějaký zajímavý film, tak jsem se dívala.
Někdo zazvonil na dveře. Že by pánrůžovétričko? pomyslela jsem si . Šla jsem otevřít. Ve dveřích stála Sam v zelených šatech, blond vlasy učesané do všech světových stran jí zářily a ona vypadala jak sluníčko. Nemohla jsem jí ale říct, že jsem na ni zapomněla .
"Chvilku počkej" usmála jsem se na ni a ona přikývla. Rychle jsem vypnula televizi a běžela do svého pokoje, kde jsem hledala nějakou kabelku. Když jsem ji konečně našla, naházela jsem
do ní mobil, klíče a peněženku . Potom jsem zase seběhla dolů, do předsíně.

" Kde jsou kluci?" zeptala se Sam, když jsem zavírala domovní dveře.

"Luke nebral mobil" oznámila jsem jí.
"Aha. A kam půjdem?" zeptala se.
"No, chtěla jsem jít do zahradnictví , ale spletli by si tě se slunečnicí a nechali by si tě tam." utahovala jsem si z ní.

"Ha ha ha" řekla uraženě.
"Tak půjdem do obchodního domu" navrhla jsem.
"Fájn" přikývla Sam a šly jsme.
"Kde si myslíš , že je pánrůžovétričko a paníholkapanavrůžovémtričku ?" přerušila hrobové ticho Samanta, když jsme byli v obchodním domu.

Už jsem chtěla říct >nevím< , v tom jsem se ale zarazila.
"Myslím, že jsou asi 20 metrů před námi" řekla jsem
jako kdybych byla zhypnotizovaná . 

Sam se koukla tím směrem, kam jsem se dívala já.
"Máš recht, tričko tvého táty je vidět na míle daleko" přikývla.
Najednou jsme se obě rozesmály.
"Napadá tě to samý co mně?" zeptala jsem se Sam.
"Jo" řekla Sam a pořád se strašně smála. "Budeme je sledovát" 
"No, to mně zrovna nenapadlo .. Napadlo mně, že půjdem do kina. " řekla jsem.
"Sledovat! Sledovat! Sledovat!" skandovala.
"Ok, ale nemusí to vedět všichni ne?" Sam zmlkla a my jsme šly dál , asi dvacet metrů za mým tátem a tou jeho >Janie<.
Najednou jsem o něco zakopla, a protože jsem si myslela, že je to rozvázaná tkanička , sehla jsem se.
K mému překvapení to ale bylo něco úplně jiného. Vypadalo to jako jezevčík a zajíc dohromady, kolem krku to mělo obojek, na tom připnuté vodítko a to vodítko držela..
"Sam! Co to je??" vypiskla jsem a ukázala na to podivné zvíře. 
"Ty sis mé Milky ještě nevšimla?"
"Milky?" Milky, Milky, opakovala jsem si v duchu. Jakto že jsem ji neviděla. Hm…asi půjdu na oční.
"Jó. Milky." řekla a zvedla Milku do náruče.
"To je klásnej pejsek.. Ťuťu ňuňu.." hladila jsem Milku.
"Pejsek?" zeptala se naštvaně Sam . "Vždyť je to králice, vlastně králík ale Milák by bylo divný"

"Aha, promiň" omluvila jsem se. Stejně je to určitě pes, pomyslela jsem si.
Tak jsme šli dál a pořád jsme sledovali mého tátu. Najednou on a Jane odbočili do jednoho z obchodů.
"Kadeřnictví?" četla nápis nade dveřmi Sam. "Co tam mohou chtít?"
Pokrčila jsem rameny a dívala jsem se dovnitř. Táta seděl v křesle, nad ním se nakláněla nějaká ženská a něco s ním řešila. Jane seděla v jiném křesle a četla si módní časopis.
Sledovali jsme je. Najednou k tátovi přišla jiná žena, měla navléknuté gumové rukavice , v jedné ruce držela kalíšek plný růžové pěny a v druhé ruce nějaký štěteček. To snad ne, říkala jsem si . Moje obavy se ale vyplnily. Dělala tátovi melír.
Nemohla jsem se na to dívat. Tak jsme se Sam radši nakonec šly do toho kina. Ještě že jezevčíkokrálík vypadal jako plyšák, jinak by nás tam asi nepustili.
Lilastory.blog.cz
HankaK, 13 let ©

P.S.: Asi nejdelší díl, psala jsem ho aspon měsíc, po částech. Dneska jsem ho psala 3 hodiny. Ale tento díl mně příjde docela zábavný. A taky vím, že se budu muset naučit kreslit králíky :D
 


Lila

19. ledna 2011 v 19:32 | HankaK, 13 let © |  Lila
Hlavní postava.. Lila :) Milá, přátelská... :)

Jméno: Lillian "Lila" Robinsonová
Věk: 13 let
Bydliště: Greenville
Sourozenci: bratr Mike

xxx


Vlasy: Hnědovláska :)
Oči: Hnědé, trochu do zelena :)
Styl: Umí se oblékat opravdu dobře, chce být módní návrhářkou. Někdy nosí šaty, jindy spíše uplé džíny. Z bot má nějraději obyčejné conversky :)
Nej barva: Má ráda všechny barvy. Hlavně žlutou, zelenou a modrou.

xxx

Povaha: Milá, ulítlá, přátelská :) Někdy trochu výbušná..
Nejlepší přátelé: Sam, Luke.
Nemá ráda: "Dívčí partu"

LilaStory.blog.cz

Ilustrace..

7. ledna 2011 v 20:40 | HankaK, 13 let ©
Takže.. Jak to bude s ilustracemi. Ozvaly se mně 2 holky, první byla Drzá Lůcová... Ta nakreslila několik obrázků (můžete vidět v záhlaví) ale nakoonec řekla, že nemá čas.. Předtím (ještě když D.L. čas měla :) ) jsem napsala druhé "zájemkyni" na email, ale ta mi bohužel neodepsala. Takže na to budu nejspíš sama :/ No co.. Myslela jsem si že to tak dopadne :D

I přesto, kdybyste měli zájem... (LINK)


Tak jsem jeden obrázek nakreslila já. Je k první kapitole, můžete se na něj tam jít podívat :) Vybarvila jsem ho na PC :D Konečně umím vybyrvovat na PC :D I když mně potom přestal kreslit fix :D Jen je škoda, že  nám nejede scaner :(

To je asi vše. Napadlo mně, že bych dneska (či tento týden) mohla dopsat životopisy postav a udělat nějakou "LilaAktivitu" jako třeba puzzle :D


To je asi vše, co jsem chtěla říci :) Mějte se :))

4.díl Šokující informace

27. listopadu 2010 v 14:20 | HankaK, 13 let © |  Kapitoly
Probudilo mně zazvonění telefonu, které trvalo pár sekund ale přesto bylo dost hlasité. No ovšem, opět mně někdo prozvání, pomyslela jsem si se zavřenýma očima a dál ležela na mé posteli. Noha mne pořád bolela, ale bylo to už lepší. Ležela jsem, a když opět začal telefon zvonuit, otevřela jsem oči. Tentokrát nikdo neprozváněl a tak jsem stihla vstát , vzít mobil a zmáčknout "příjmout". Volala máma.

,,Mami?" zeptala jsem se.

,,Ahoj Lilo. Je všechno v pořádku? Nebrala jsi mi telefon. A prý se ti něco stalo s nohou! Co se ti stalo? Jsi v pořádku? a..." máma hysterčila do telefonu. Nechtělo se mi to poslouchat a tak jsem jí skočila do řeči.

,,Jo, jsem v pohodě! Byla tady nějaká doktorka, řekla že bduu v pohodě! V klidu mami! A kde vlastně jste? Proč jste nepřijeli?? "

,,no víš...Někam jsme museli odjet, přijedeme asi kolem druhé. Na oběd si uvař... ne nic nevař. Radši si objednej pizzu, jo? Musím končit, pá" řekla máma a já se uchechtla při představě na to, jak jsem málem před rokem podpálila kuchyni. Naštěstí se nic nestalo, jen se mi připálil celý oběd.

Telefon jsem položila na noční stolek a podívala jsem se na hodiny. Bylo už deset hodin dopoledne. Byla jsem ale pořád unavená. Šla jsem do koupelny a pořád jsem zívala. Opláchla jsem si obličej ledovou vodou, abych se probrala. Bylo to nepříjemné ale jinak bych asi spala do dvou hodin odpoledne. Vyčistila jsem si zuby a šla jsem se převléci.

 Doskákala jsem po jedné noze k mé skříni a podívala jsem se dovnitř. Válelo se tam několik desítek kusů triček, kalhot, bot,  šatů a barevných šálek. Oblékla jsem si černé tílko a na to žluté tričko , které jsem si "trošku" upravila. Byla tam vystříhaná srdíčka, kolečka a kytičky. Vypadalo ale krásně. K tomu jsem si vzala žluté džíny. Našla jsem si i nové conversky, které jsem dostala k svátku. Vlastně jsem si je koupila sama, za peníze co jsem dostala k svátku.

Takhle vymóděná jsem zasedla k počítači a pustila ho. Zapla jsem internet a najela na stránky pizzerie v našem městě  a podívala jsem se na jídelní lístek. Seznam pizz jsem si prohlížela asi pět minut ale nakonec jsem si stejně vybrala pizzu Hawaii , pizzu se šunkou, sýrem a ananasem. Vzala jsem svůj telefon a zavolala na číslo, které bylo napsáno na internetových stránkách pizzerie. Objednala jsem si pizzu Hawaii a řekla jsem jim svoji adresu. Zavolala jsem jim tak brzo, myslela jsem, že ji jako obvykle doručí tak za 3 hodiny a sním si ji hned, na oběd, ještě teplou a křupavou. Ale dovezli ji už za půl hodiny, nestihla jsem ani pomale nakreslit jeden návrh oblečení, jen jsem si načrtla obrys šatů. 

Pizzu jsem si donesla do pokoje a i přesto, že bylo teprve jedenáct jsem začala jíst. Byla vynikající, ale půlku jsem si nechala na potom. Chtěla jsem dokreslit ty šaty. Kreslila jsem, kreslila, až jsem je dokreslila. Podívala jsem se na hodiny, v domnění že bude tak dvanáct. Spletla jsem se. Byly dvě hodiny odpoledne. Trochu jsem se vylekala, to jsem kreslila 3 hodiny? Wow! Vzpoměla jsem si ,že rodiče by už měli být doma. Nečekala jsem na ně dlouho, přijeli přesně ve 14:05. Nepřijeli ale všichni. Přijel jen táta.

,,Tati, co se děje?" zeptala jsem se a když jsem viděla zdrceného tátu, myslela jsem na nejhorší.

,,Rozvádíme se" odpověděl.

,,Cože?!" vykřikla jsem. Cítila jsem smíšené nálady. Vydechla jsem si , že to není nic horšího ale toto? To taky není nejlepší! ,,Proč? Jakto? Já to vůbec nechápu! "

,,Máma si našla někoho jiného" odpověděl.

,,Tak proto..."

,,Ano. Tak proto nebyla včera v práci, chodila domů později a ... "

Skočila jsem mu do řeči.: ,,A proč jste mi to neřekli?! "

,,Já ... dozvěděl jsem se to až dnes."

,,A ví to už Mike?"

,,Në" řekl táta.

Málem jsem se rozbrečela.

,,Lil, to bude dobrý... Všechno se vyřeší. S mámou jsme se dohodly, že si můžete vybrat, s kým zůstanete. Máma říká, že by si Vás ráda nechala u sebe..."

,,Ne! Zůstanu s tebou. S tou podvodnicí už nepromluvím! Nikdy! Nikdy, nikdy nikdy!" křičela jsem na celý dům. Byla jsem naštvaná a chtěla jsem se vyřvat! Vyřvat ze sebe to, jak jsem naštvaná! Bežela jsem do svého pokoje a zabouchla za sebou dveře! Teď toho na mně bylo moc! Potřebuji přemýšlet, potřebuji  soukromí!

HankaK, 13 let ©
  

Kierra

22. listopadu 2010 v 18:10 | HankaK, 13 let © |  Kierra
Další záporná postava se jmenuje Kierra. Není tak hrozná jako Fran a Hilary, ale že by byla kamarádská? NE! Dokáže ze sebe udělat pěknou potvoru!

Jméno: Kierra Morgan
Věk: 14
Bydliště: Greenville
Sourozenci: mladší bratr Stanley

xxx

Vlasy: Hnědé, vlnité, polodlouhé
Oči: modré, nosí brýle
Styl: BARBIE!!

xxx

Nej friends: Hilary, Fran, Eve
Povaha: namyšlená

LilaStory.blog.cz

Hilary

22. listopadu 2010 v 17:49 | HankaK, 13 let © |  Hilary
Hilary je jedna z hlavních postav těchto příběhů. Je drzá, nepříjemná. Ale je to hlavně kvůli tomu, že patří do Dívčí party, kterou vede Fran. Kdo ví, jaká by byla, kdyby tam nepatřila.

Jméno: Hilary Jefferyová
Věk: 13 let
Bydliště: Greenville
Sourozenci: sestra Gabriella, 19 let

xxx

Vlasy: dlouhé blond
Oči: černé
Styl: ráda nosí uplé věci a boty s podpatky
Nej barva: zelená

xxx

Povaha : drzá, zlá, nepříjemná
Nejlepší kamarádky: Fran a Kierra
Nemá ráda: Sam a Lilu, bílou barvu


LilaStory.blog.cz

I ♥ Lila

22. listopadu 2010 v 17:20 | HankaK, 13 let © |  I ♥ Lila
I když povídky LILA nejsou nijak extra zajímavé, možná by se našli i tací, kterým se moje povídky líbí :) Pokud mezi ně  patříte, budu ráda, když s zapojíte do takového menšího Fanclubu :) Bude to seznam lidí, kterým se tyto povídky líbí.

Všem co by se zapsali bych na email posílala jako prvním informace o techto povídkách, např. jestli už je nová kapitola, jestli se na blogu koná nějaká akce... Nic by Vás to nestálo :)


Pokud byste se rádi do tohoto projektu zapojili, stačí když mi do komentářů napíšete

Přezdívka/Jméno:
Email:
Blog:

Komentáře budou moderované a pokud nenapíšete, že CHCETE aby byl zobrazený, tak ho zveřejnovat nebudu ( aby se např. ostatní nedozvěděli Váš email... :-) )


HankaK, 13 let

Jak nám můžeš pomoci?

21. listopadu 2010 v 20:00 | HankaK, 13 let ©
Pokud chceš, můžeš tomuto webu pomoci. Existuje mnoho možností a za každou bude odměna  :)
P.S.: omlouvám se, že je to psáno jen jako v mužském rodě, ale je to i pro holčiny :)  

1) GRAFIKA: Hledáme nějakého šikovného grafika, který není začátečník :) Baví tě dělat designy? Napiš mi prosím do komentářů a k tomu nějaký odkaz na tvůj design. Za odměnu tu budeš mít velkou reklamu :)

2) ILUSTRÁTOR: Pokud dobře kreslíš, můžeš se stát takovým... menším autorem tohoto blogu :) Kreslil bys pár orázků ke kapitolám... Na odměně bychom se domluvili. Napiš do komentů a napiš tam i odkaz na nějaký tvůj obrázek

3) REKLAMA za reklamu. Dej si na blog mou klikajdu a já si dám tvou



Kam dál